10. Naše děti mají oči otevřené díky lesní školce

Já i můj muž pocházíme z malého města, resp. vesnice, a strávili jsme prakticky celé dětství venku. Nyní vychováváme dvě malé děti v Praze a velmi těžce neseme omezené možnosti, které s sebou život ve velkém městě nese, zejména pro malé děti. Od známých jsme se doslechli o právě otevírané lesní školce Tři údolí v Praze Troji v blízkosti botanické zahrady, kterou lesní školka často navštěvuje a v návaznosti na roční období zde i v okolí mohou děti poznávat koloběh přírody, její rytmus a krásu.
Obě naše děti začaly navštěvovat lesní školku ve dvou a půl letech a byly nadšené volností a bezprostředním kontaktem s přírodou, který jsme jim mohli dopřát jen v omezené míře při výletech mimo město. Znají názvy rostlin, hmyzu, vědí, jak včely vyrábějí med, proč jsou prospěšné žížaly, pavouci. Nebojí se a jsou odvážné. S vážností, malým dětem vlastní, nás seznamují s tím, co se dozvěděly.
Děti se učí chápat, co nám může příroda dát a co my naopak můžeme nabídnout jí. Naučily se trpělivosti a úctě k přírodě, všem živočichům včetně těch nejmenších broučků, rostlinám, které potřebují čas a péči, aby vyrostly, a také si díky možnosti starosti o vlastní záhonky okusily, co to znamená zodpovědnost a vážení si vlastnoručně vypěstovaných plodů. Automaticky tak odmítají plýtvání potravinami a vědí, že vše, co jedí, potřebovalo péči a čas, aby mohlo vyrůst a uzrát.
Kolektiv v lesní školce je mnohem více svázaný, děti se k sobě chovají jako sourozenci, znají se lépe díky sdíleným zážitkům a chtějí spolu trávit i volný čas, což se během zimních i letních výletů a dovolených často děje.
S ohledem na umístění obou dětí ve školce a skutečnost, že lesní školky nejsou dotované a tedy jejich cena nemůže konkurovat státním školkám, jsme z finančních důvodů přistoupili na kombinovaný režim, kdy děti tráví část týdne v lesní školce a část ve školce státní. Od učitelek státní školky (které jsou velmi hodné, ale děti příliš osobně vlastně ani nemají možnost poznat), ale i z kroužků, které děti navštěvují, opakovaně slyšíme, jak výrazné jsou rozdíly mezi znalostmi našich dětí a dětí, které neměly možnost se na vlastní kůži seznámit s tím, jak a proč se mění roční období, sledovat, jak roste žába z pulce, jak se z kukly vylíhne motýl, jak si uvařit na ohni bramboračku nebo si vyrobit draka či vodní mlýnek. Naše děti mají možnost vyzkoušet si jízdu na poníkovi a v létě také pod dohledem zkušených instruktorů například jízdu na raftu.
Lesní školku bychom za nic nevyměnili a všichni naši známí, jejichž děti ji v průběhu prázdninových příměstských táborů navštívili, jsou rovněž nadšeni. A to ani nezmiňuji skutečnost, že odchody domů jsou (a to i za tmy) velmi dramatické, protože dětem se zkrátka ze školky nechce.
I když se v našem případě už blíží zahájení školní docházky, je pro nás nepřijatelná představa, že by takovou možnost, jakou měly naše děti, nemohly mít i ostatní, jejichž rodiče se takto rozhodnou. Uvědomujeme si obrovskou zodpovědnost, kterou s sebou výchova dětí přináší, a právě proto bychom chtěli mít i nadále možnost svobodně podle našeho nejlepšího přesvědčení rozhodovat, jak jim zprostředkujeme svět v takové podobě, aby se ho naučily mít rády a chtěly se stát jeho aktivní součástí.

Eliášovi

Lesní klub Tři údolí, Praha Trója

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *