11. Lesní školka prospívá duši

Ještě loni byl náš pětiletý syn Jáchym neukázněný, divoký kluk, samostatné oblékání mu dělalo problémy, všechno se mu muselo říkat desetkrát, neustále něco povídal, čímž rušil ostatní, nedokázal u jídla v klidu sedět, výtvarné činnosti odmítal, neuměl vůbec pracovat s nůžkami, dokonce tříleté děti to uměly lépe než on. Letos je velmi živým a bystrým klukem s velkou fantazií, tvořivým, citlivým, učí se pracovat se svou energií, má svoji hlavu, takže je někdy obtížnější se s ním domluvit, ale celkově je vstřícný, má velkou slovní zásobu a rád s ostatními sdílí své zážitky. Začal malovat a vytvářet koláže, chodí do výtvarného kroužku. Jak je to možné? Vyměnili jsme ho? Ne, Jáchym je stále Jáchymem, pouze jsme změnili školku. Místo klasické mateřské školy v našem městě, kam chodil od tří let, začal navštěvovat nově otevřený lesní klub Bezinka v Palkovicích. Výše uvedené charakteristiky jsem si vypůjčila ze slovníků pedagogů daných školek. Nijak jsem si je nepřibarvila (v prvním případě – bohužel).
Zkušenost ze srovnání dvou odlišných prostředí mi přinesla dvě velká poučení. Za prvé – děti velmi snadno přejímají normy a hodnoty, které jim my dospělí nabízíme, zvláště děje-li se to direktivním způsobem. Jáchym až nyní, po půl roce v Bezince začíná mluvit o každodenních zkušenostech v bývalé školce. Nikdo se ho na to dnes neptá, přichází s tím sám. Jak se chovaly paní učitelky, co se mu nelíbilo, co podle něj nebylo správné. Dříve o tom nemluvil, ani když jsme se ptali, domnívám se, že proto, že si myslel, že to takto má být, že to tak prostě chodí. Neznal nic jiného a tak přijal nabízený systém a nijak se nad ním nepozastavoval. Napadá mě k tomu, že je dobré předem promýšlet, co chceme našim dětem předávat a kdo a jak se na tom bude podílet. Druhé poučení navazuje na první – uvědomila jsem si, jak je důležitá konzistentnost v předávaných hodnotách. Když se Jáchym začal měnit z miminka na chlapečka a potřeboval už víc než jen péči, ani jsem moc neváhala, jakým způsobem k němu přistupovat. Respektujícím způsobem pracuji ve svém povolání s dospělými lidmi, osvědčuje se mi a u dětí mi přišel o to víc samozřejmý. Přečetla jsem k tomu nějaké knížky a myslela si (naivně), že když se o něj budeme doma poctivě snažit, bude nám to pěkně fungovat. Ve školce se ale Jáchym setkal s něčím úplně jiným. Paní učitelka měla odlišnou představu, jak by se lidé měli k sobě chovat, než jsme se snažili předávat synovi doma. Až zpětně vidím, že v tom musel mít Jáchym dost velký zmatek. Paní učitelka pro něj byla velká autorita a kolikrát byl pro něj její názor směrodatnější než náš (např. o tom, jestli existují zlobivé děti:). Docela mě to znepokojovalo, protože jsem věděla, že paní učitelku nezměním, její názory synovi potvrdit nechci, ale zpochybňovat ji v jeho očích také nebylo vhodné. Byla to situace obtížná pro syna, stejně jako pro nás, jeho rodiče. Nechci zde hodnotit, co je správné nebo chybné, umím si představit, že některým rodičů je styl našich bývalých učitelek blízký, pouze si myslím, že pokud jsou dítěti předávány podobné hodnoty všemi pro něj důležitými dospělými, velmi to napomáhá jeho zrání a úspěšnému začleňování do společnosti.
A proč o tom píšu? Kolik je na světě rodičů, tolik je představ o tom, jak přistupovat k dětem. Je tedy důležité, aby rodiče měli možnost zvolit si, kdo jim bude pomáhat provázet jejich dítě na cestě k dospělosti, vybrat si, s kým se bude dítě setkávat a co mu bude předáváno. Věřím, že i ve státních školkách je řada pedagogů, kteří jednají s druhými s respektem a zároveň umí učit respektu k ostatním. Pracuje zde ale také řada těch, kteří to mají jinak. Míst v těchto mateřských školkách je, v lepším případě, tak akorát, rodiče tedy mohou být rádi, pokud je jejich dítě vůbec „někam“ přijato. Většinou si nemohou zvolit, kam se jejich dítě dostane. Lesní školku si rodiče pro své děti svobodně zvolit mohou (tedy zatím) a respektující přístup k dětem je zde nejen v pedagogickém plánu, ale každý den jím, alespoň v naší Bezince, žijí. Jsem za tu možnost volby ráda a nechtěla bych o ni přijít.
Ve své práci s lidmi užívajícími návykové látky slýchávám příběhy bolavých lidských duší. Každých z nich je jiný, některé prvky jsou ale společné. Obtížné hledání životního smyslu, neschopnost řešit životní těžkosti samostatně a bez pomoci umělých berliček, nezralost formálně dospělých lidí, kteří byli zvyklí, že jejich život řídí autority a nyní v dospělosti si neví rady se svým životem, sami to nezvládají. Nebo naopak revolta proti neuznávaným autoritám, nevhodně obrácená v poškozování svého zdraví tělesného i duševního. Východiska z obtížných životních situací pak často společně nacházíme v budování zdravého vztahu k sobě, úcty ke svému životu, lásky ke svým bližním. A zejména v hodnotách přesahujících lidského jedince – pro někoho je to láska k bližním, pro jiného životodárná příroda nebo třeba Bůh…  Pojďme toto učit naše děti už v rámci prevence. Lesní školky pro to nabízejí výborné podmínky: Budování úzkého vztahu k přírodě, poznávání života v jeho růstu a bohatosti, respekt ke všemu živému včetně sebe jako součásti přírody, úcta ke svému tělu a jeho zdraví. Samostatné řešení problémů, přijetí odpovědnosti za svůj život a za své chování vůči ostatním i vůči Zemi. Rozvíjení svých talentů beze strachu z neúspěchu, důvěra v sebe sama a své schopnosti. Tyto hodnoty předává Bezinkový tým našim dětem, vím to, protože mám možnost to vidět na vlastní oči. Jsem jim za to velmi vděčná a mám radost, že můžeme být součástí.
Když jsem na začátku psala, že Jáchym zůstal stejný, nebyla to tak úplně pravda, změnil se. Je odvážnější, pouští se do nových věcí, kde se dříve bál selhání a negativního hodnocení. Má vlastní názor, ale pomalu už se učí i přijímat názory ostatních a respektovat je. Učí se pracovat se svými emocemi, nepotlačovat je, nestydět se za ně, ale zvládat je. Také já jsme se změnila, jsem klidnější, mám větší trpělivost, učím se Jáchyma přijímat se všemi jeho stránkami a daří se mi to, protože vnímám velkou podporu ze strany pedagogů Bezinky i některých rodičů.

Z vlastní zkušenosti tedy – lesní školka je blahodárná pro duše dětí a také pro duše rodičů …

Bára Macurová, máma Jáchyma a Toníka, psycholožka
Bezinka z Palkovic

2 thoughts on “11. Lesní školka prospívá duši

  1. Jitka

    Děkuji, že jsem si mohla přečíst tento krásný příběh, dodal mi energii a pojmenoval některé mé pocity.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich