15. Respektující lesní školka

Prší – už několik hodin – jsem v teple domova, ale naše děti v tuto chvíli nejspíš pobíhají po pískovišti ve stráni; s kapucí na hlavě a s úsměvem na tváři “chystají” s ostatními dětmi dnešní oběd z kamení a mokrého písku. Možná už někdo z nich zaběhl pod přístřešek jurty, kde se chystá skutečný oběd, aby si přivoněl k tempehu s brokolicí a mrkvovému pyré. Je ale stejně možné, že děti právě obklopily Renču a Ondru, své vyučující, že si společně nad posbíraným listím povídají příběh o stromech či o veverce, kterou spatřili při včerejší návštěvě lesa.
Nespím, jestli se ptáte na tohle – to není sen – jenom naše snová lesní školka, díky níž jsem se rozloučila se strachem, co se s dětmi po jejich nástupu do školky bude dít. Po rodičovské dovolené jsem nastupovala zpět do zaměstnání, s velkým předstihem jsme zjišťovali, jaké možnosti v předškolním vzdělávání existují.
Jako učitelka jsem měla možnost seznámit se s kolegyněmi zdejší státní školky – jejich náhled na výchovu dětí mě ale v mnohém udivoval, odrazoval – slova jako “to se zlomí, zvykne si časem, musí se přizpůsobit, nechce spolupracovat, je mimo tabulky” apod. mi, resp. mně i manželovi ukazoval, že tohle není naše cesta – byla jsem šťastná, že máme možnost volby, že je v našich silách poskytnout dětem respekt a pochopení v podobě lesní školky, která pod názvem Školka v zahradě vznikla loňského roku v Kutné Hoře.
Mluvila jsem o strachu, který se vázal k nástupu do předškolního zařízení – starší syn je velmi citlivý, zvyklý na celodenní povídání – potřebuje znát a vědět a my mu s radostí poskytujeme odpovědi na jeho všudypřítomné otázky. Právě proto jsem se ptala sama sebe – budou mít paní učitelky čas a chuť odpovídat synovi na jeho otázky i ve školce při počtu 30 dětí? Je to vůbec možné?
Dcera nejraději tvoří, kreslí, maluje – to, co ji obklopuje, co zažívá, se pochopitelně promítá do její “tvorby” – bude mít ve školce možnost zvolit vlastní pestrou škálu barev? Proč na nástěnkách naší MŠ visí obrázky na chlup shodné – bez nápadu vystřižené hrušky, všechny vybarveny stejnou temperou, nakopírovaná očka přilepená paní učitelkou – pouze jména se liší – to vše dvanáctkrát…Chci skutečně, aby se moje dítě zařadilo mezi ostatní a bylo hodnoceno jako hodné jen v případě, že nebude vyrušovat svými dotěrnými otázkami? Koncepce lesních školek totiž dle našeho názoru nespočívá pouze v celodenním pobytu venku, v přírodě – samozřejmě tento fakt vnímáme jako ohromně pozitivní – v předcházejících příbězích již byla takřka všechna pozitiva zmíněna – posílení imunity dítěte, respekt k přírodě, času a prostoru, rozšiřování si vlastních znalostí a zkušeností, schopnost postarat se sám o sebe, poradit si apod. Ale je důležité zmínit i vliv vlastního personálu lesních školek – lidé, kteří nedokážou druhé respektovat, se mezi vyučující v tomto prostředí zkrátka nezařadí – “učitelé” (některé děti na své celodenní pečovatele takto volají, jiní je oslovují křestními jmény, všichni si tykají) zde mají nezastupitelnou úlohu – fungují jako obrovský vzor. Jak jinak by se děti měly učit respektu nejenom k druhým, ale také k sobě samým, než prostřednictvím kontaktu s lidmi, kteří nevnímají slova respekt jen jako pouhé klišé?!

Pevně doufáme, že nadcházející dny nám přinesou z poslanecké sněmovny jen pozitivní zprávy – jinak totiž budeme muset pro našeho třetího potomka hledat náhradní řešení a uvažovat nad tím, jak v našem státě skloňovat termíny, jako jsou svobodná volba a respekt k lidem s odlišným názorem na výchovu dětí…

Daniela Vodová
Školka v zahradě, Kutná Hora

4 thoughts on “15. Respektující lesní školka

  1. Michaela

    Dobrý den,

    krásně jste to napsala, fandím Vám. Školky státní se opravdu nedají srovnat se školkami tohoto typu. Také chodíme do školky v Kutné Hoře a přišel mi Honzík domů a jen tak mi říká “dostal jsem smajlíka, za to, že jsem neběhal a hezky si hrál” – tudíž neotravoval. Přišlo mi to dost úsměvné, nehledě na to, že jsme chodili do soukromé školky a tam jsme byli hodně spokojeni s přístupem k dětem atd. Toto je na dlouhé lokte a je to všechno v lidech, pokud chtějí můžou dát dětem tolik a ani by je to moc nestálo :o)

  2. Pavla Krátká

    Dobrý den Danielo,

    děkuji za Váš naprosto výstižný příběh. Souzním celou duší i tělem. Je nás takových podobně naladěných už hodně, věřím, že se vždy dobrá cesta najde!!!

    se srdečným pozdravem
    Pavla Krátká

Napsat komentář: Tomáš Fiala Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich