17. Jeden den

Text byl napsán pro týdeník Respekt po schválení zákona 24.9. 2014. Nebyl otištěn.

Můj den začíná netradičně bez budíku. Budí mě myšlenky na včera přijatý zákon o dětských skupinách, který svou povinnou registrací všech předškolních zařízení likviduje lesní školky. I tu naši, hradeckou. Čas do budíku strávím na internetu hledáním nových komentářů a povzbudivých zpráv, ale moc jich není. U kolegů v jiných lesních školkách vládne spíše pesimismus. Tak aspoň vzbudím manžela, abych mu vylila své rozhořčení nad zákonodárci, kteří přijmou zákon, o kterém ví, že je špatný. Dostává se mi jen rozespalého „všechno nějak dopadne“, ale beru každou útěchu.

Manžel odjíždí brzo a do postele mi přijdou postupně obě holky. Se starší sedmiletou si připomenu včerejší dohodu, že ji ráno nebudu popohánět. Souhlasí a všechny ranní činnosti kupodivu běží jako na drátkách. Asi se poučila z mého včerejšího výchovného ranního výbuchu.
Naložíme se do auta a s překvapením seškrábeme led na skle. Přituhlo. Starší dcerku, kvůli které vlastně naše lesní školka vznikla, vyložíme před školou, s mladší zamíříme k lesu na kraj Hradce.
Ve školce už postávají skupinky rodičů, kteří diskutují o novém zákonu – někdo to ještě neví a kroutí hlavou. Všichni jsou překvapení, jak to dopadlo, přes to, že se nasbíralo 14 tisíc podpisů proti přijetí zákona. Ale shodneme se na jednom, už je nás hodně a nedáme se. Naše školka je prostě poklad a budeme za ni bojovat.
Děti tohle naštěstí neřeší a zatím s učiteli udělají svůj první podzimní ohýnek, přece jen už přituhlo a já po tradiční puse přes plot., tzv. plotovce, odjíždím do města na pochůzky.
Doma mě pak čeká home office, i když práce pro školku se dnes moc nedaří. Má cenu investovat čas do něčeho, co stojí nad propastí? No, ale nová kamna za ty loni ukradená koupit musíme, přece jen by děti za chvíli zmrzly a nová maringotka potřebuje další úpravy. Člověk by neřekl, jak je obtížné sehnat klempíře a kominíka.
Odpoledne vyzvedávám starší dcerku z družiny a míříme zase do školky. Scházejí se i ostatní rodiče a s menší skupinkou se dáváme do plánovaného vyrábění pomůcek pro předškoláky. Kolem stolu se při vyrábění dobře povídá a znovu o tom samém – jak to bude dál? Z Asociace lesních školek dostáváme málo povzbudivou zprávu: „Je těžké tomu uvěřit, ale prostor pro vzdělávací alternativy se právě uzavřel.“
Navečer převezme děti manžel a já jedu na další schůzku. Tentokrát o vzniku alternativní školy, která v Hradci stále chybí. Ideály naštěstí ještě jsou.

Martina Cibulková – zakladatelka lesní školky U Tří veverek
Hradec Králové

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich