21. Den v Bezince

Do lesa chodí děti i v deštivých dnech. „Mají skvělé vybavení do deště, takže vlhko a mokro dětem rozhodně nevadí, spíše naopak,“ směje se Vlaďka a vzpomíná, jak v tyto dny děti rády skáčou v obří kaluži, brodí se v potoce a „loví v něm ryby“, vyrábějí lodičky či se snaží přejít lanovou lávku přes rozvodněný potok. „Les ve všech svých proměnách – v proměnách počasí, ročních období – je nekonečná inspirace,” doplňuje Vlaďka.

18. Krásná a úžasná – pro děti kovaná – Lesní školka U Tří veverek

Nikdo se nikdy o moje dítě nezajímal tak, jako v lesní školce, neptal se mě na tolik detailů o něm a to ne jednou, ale neustále. Lesní školka U Tří veverek předčila mé očekávání. Nejen, že jsou děti v přírodě, v lese a mají zdravou stravu, ale dokonce jsou podporovány k zájmu o nové, k objevování, zvídavosti, k samostatnosti, k přemýšlení a k odpovědnosti za své činy, a přitom všem mohou být a jsou dětmi.

17. Jeden den

Budí mě myšlenky na včera přijatý zákon o dětských skupinách, který svou povinnou registrací všech předškolních zařízení likviduje lesní školky. I tu naši, hradeckou. U kolegů v jiných lesních školkách vládne spíše pesimismus. Tak aspoň vzbudím manžela, abych mu vylila své rozhořčení nad zákonodárci, kteří přijmou zákon, o kterém ví, že je špatný. Dostává se mi jen rozespalého „všechno nějak dopadne“, ale beru každou útěchu.

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich