27. Cestička Brno – videopříběh

“Základem je pobyt ve volné přírodě společně s dalšími dětmi. Věříme, že děti se většinu věcí dokáží naučit sami prostým pozorováním a vlastní zkušeností. Stačí jim dát dostatek prostoru, podnětů a času. Přirozeností dítěte je totiž učit se! Pokud dáme dítěti dostatek času, aby se učilo věci ve chvíli, kdy je na to samo připravené, stává se z něho velmi rychle samostatný a sebevědomý jedinec se stále větší touhou objevovat svět.”

26. Gabriela Čečo: Ne strnulým formám vzdělávání – videopříběh

Na zbytečné vymezování neplýtvá energií a proti klasickému školství nijak nebrojí. Především si přeje mít možnost svobodně rozhodovat o výchově a vzdělávání vlastních dětí. I proto říká Gabriela Čečo NE novému zákonu o dětských skupinách, kvůli němuž hrozí úplný zánik lesních školek. Na vedení a chodu jedné z nich se sama aktivně podílí, nabízí proto zasvěcený pohled člověka, který k výchově dětí přistupuje jinou – pro mnohé zatím trochu netradiční – cestou.

25. A co Vás nejvíc bavilo ve školce?

Schválně, zkuste si vzpomenout – pokuste se z hlavy vytáhnout si vaši úplně nejstarší vzpomínku. Možná budete překvapení, jak je to těžké. Když jsem se o to pokoušel já, uvědomil jsem si, že spousta mých vzpomínek z tohoto období se týkala událostí, které se mi přihodily ve školce a zároveň, že většina z nich se odehrávala venku.
Vybavila se mi přitom dnes již kultovní novela Roberta Fulghuma: „Vše, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“.

„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich