22. Jsme rádi, že tě máme, lesní školko U Tří veverek

Jsem holka z vesnice. Celé dětství jsme trávili venku, na zahradě s pejsky, s kočkami, na ulici jsme s kamarády hráli hry, běhali po poli, v lese, lezli jsme po stromech, dělali si bunkry… Po školce i po škole jsme vyběhli každý den ven.

A tak jsem myslela, že to budou mít naše děti stejně.

Rozhodli jsme se bydlet ve městě v bytě a když se nám narodily děti, tak jsem stále řešila, kde budou ony trávit volný čas, je přeci potřeba být venku, a celou mateřskou jsem stále někam jezdila a snažila jsem se, aby se děti vyvětraly. Nikdy jsem moc nepreferovala dětská hřiště, ale raději jsem vyrazila někam do lesa, k rybníku, k řece, ke kamarádům, kteří měli domek se zahradou.

Když jsme řešili, kam prvorozený syn půjde do školky, tak mě děsila představa, že z paneláku půjde přes ulici do školky mezi paneláky a dostane se ven jen na hřiště kolem školky… brrr. Chtěla jsem, aby byl víc venku, aby viděl přírodu. Očekávala jsem i jiný přístup. Představa jedné paní učitelky na 25 malých dětí mě nějak děsila.

Měli jsme štěstí, naše kamarádka založila lesní školku a naprosto nás to uchvátilo. Být víc venku, v lese, sledovat změny počasí, změny ročních období, více se vrátit k tradicím, zažívat dobrodružství. Nejen to byla pozitiva, o našeho syna a následně i o naši dcerku je skvěle postaráno. Na malou skupinku dětí jsou dva lektoři, kteří je respektují takové, jaké jsou, nediktují jim, co mají dělat a jak to mají dělat, ale ukazují jim, jak je to správné. Dávají jim volnost, nezakazují jim vyjádřit svůj názor, obohacují jejich životy o spoustu skvělých věcí a moc si toho vážíme. Naše děti se do školky těší, někdy tam chtějí i o víkendu, o všech často mluví. Nikdy si nestěžovaly na nějaký diskomfort.

Děkujeme moc, že Lesní školku U Tří veverek máme a neumíme se představit, že bychom ji neměli.

Katka Vyleťalová

Lesní Školka U Tří veverek, Hradec Králové

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain