23. Děti, pojďme ven!

Vzpomínám si, jak jsme se synem, který se v tu dobu teprve pokoušel o své první krůčky, vyrazili na den otevřených dveří do Lesní školky U Tří veverek. Kluk si hověl v nosítku a já byla nadšená z toho, kolik jsme po cestě potkávali podobných „klokančích“ maminek. To jsem ještě netušila, že nás dohromady zřejmě nesvedla jen náhoda, jak se ukázalo později, o jiné návštěvní dny až takový zájem nebyl.
Poté, co jsme si vyslechli něco o principech lesní školky, prohlédli si zázemí a měli možnost se účastnit výletu do lesa se školkovými dětmi, se v nás, rodičích, usídlila myšlenka podobně trávit čas i s mladšími dětmi. Začali jsme tedy zjišťovat, zda by tu byla nějaká možnost. Rozběhla se debata na téma klubu pro rodiče s dětmi, dokonce se našlo i několik aktivních, kteří byli ochotni se do toho hned pustit. Předali jsme si na sebe kontakty a rozcházeli se s dobrým pocitem domů.
Klub pro rodiče s dětmi nakonec skutečně vznikl a já se synem jsme se stali jeho pravidelnými návštěvníky. Našla jsem zde mnoho podobně naladěných lidí, z některých se stali mí blízcí přátelé. Hlavní ale je, že se tu líbilo synovi a že si zde mohl vyzkoušet plno aktivit, které městské děti nemívají na denním pořádku: zapalování ohně a přikládání na něj, opékání jablek, chleba, pečení brambor, běhání v lese za každého počasí, rochnění se v kalužích a v blátě, hraní si na písku se starými hrnci, bandaskami, motyčkami, šplhání po stromech, tvoření z přírodních materiálů (šípky, žaludy, makovice, brambory, jablka, šišky, mech…), piknik a společný zpěv v lese, svačiny na zahradě na čerstvém vzduchu, hraní si v lese a pokaždé nějaké nové objevy (houby, hadi, žáby, brouci, ptáče vypadlé z hnízda, klacíky). Les má tu kouzelnou vlastnost, že se v něm děti zabaví samy – stále stejný veliký pařez je jednou horou, podruhé autobusem a potřetí vrtulníkem.
Za všechny jedna příhoda z našich začátků:
Je čtvrtek ráno. Čas vstávat do lesní školky, ale při pohledu z okna přece jen trochu váhám. Zima a navíc prší. No nic, říkám si, půjdeme alespoň na tvoření v klubovně a pak uvidíme, jestli se připojíme i na následný výlet do lesa. Oblékám dítěti dvě mikiny přes sebe, navrch „neoprén“ a holiny a vyrážíme.
Na zahradě už postává několik rodičů s dětmi v pestrobarevných pláštěnkách. Přivítáme se v ranním kruhu se skřítkem Celestýnkem, tentokrát převážně jen za účasti dospělých. Špunti nemají čas. Jeden se houpe na dřevěném špalku zavěšeném na provaze nad velkou louží, druhý chytá do kyblíku vodu z okapu a „vaří“, třetí máčí ruce v zásobníku na dešťovou vodu, čtvrtý staví v blátě přehradu, pátý skáče v kaluži… Necháváme je být a povídáme si, za chvíli přece půjdeme dovnitř do tepla. Povídáme a povídáme, kolem běhají šťastně děti s červenými tvářemi a vtom někoho z nás napadne: „Co kdybychom dnes nešli do lesa a nechali děti jejich zábavě na zahradě?“ Všichni souhlasí. Na závěr si každý osprchuje svého malého zabahněnce zahradní hadicí, což má také velký úspěch. Hrneme se do tepla, pijeme čaj na zahřátí a sušíme u topení promáčené rukávy a nohavice. Největší odměnou jsou nám ale zářící dětské oči.
Syn letos oslavil třetí narozeniny, neváhali jsme ani okamžik a zapsali ho k Veverkám. LMŠ si však mezitím hlavně díky referencím spokojených rodičů získala takovou oblibu, že musela některé děti odmítnout. Pevně proto doufám, že koncept lesních školek bude zachován i nadále.

Šárka Pultarová
Lesní školka U Tří veverek, Hradec Králové

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich