3. Rosteme ze země

My moderní a post či postpostmoderní lidé zcela zapomínáme, že vyrůstáme ze země směrem k oblakům, ohřívá nás oheň a voda zahání žízeň. Jsme zavaleni hračkami, kterými se aktivně obklopujeme, hlavou v „netu“ se vzdalujeme světu, vesmíru, přestože jej zdánlivě dobýváme. Zavřeni v betonových krychlích, „osvíceni“ umělým světlem ztrácíme pojem o střídání dne a noci a ročních dob.
Skrz zážitek se člověk učí, zážitky se vtělují jako přirozené dovednosti a rozvíjejí kreativitu malého i velkého člověka. To je hlavní důvod, proč náš nejmladší synek Jonatan je v lesní školce, kde může ochutnávat svět, les, vodu, bláto. Používat nástroje jako je kladívko a hřebíky. Natírat židličku, najít houbu a vidět sýkorku. Starší dcery, které navštěvovaly běžné mateřské školy, říkají: „Mami, ten se má, my chceme lesní školu! A co bude dělat, až bude muset do školy?“
Sama sebe se ptám, kam se pomalu ztrácí nadšení starších dětí něco umět a znát, se kterým vcházely do vzdělávacích institucí? Proč už je nebaví poznávat svět, jako je to bavilo před nástupem do školek a škol?
Pokud se budou děti od narození pohybovat jen v uzavřeném prostoru byrokratických institucí, který je sice chrání, aby neprochladly a neumazaly se, tak se z nich stanou jakž takž fungující kolečka v zavedeném systému. Vynořuje se však otázka, co mu přinesou, jak ho obohatí. Zda se jejich kreativita zcela neztratí v pravidlech, předpisech, nařízeních a poslušnosti.
Pozor, ale lesní školka není anarchie, děti se učí vzájemnému respektu, ohleduplnosti, soucitu, spolupráci a vzory jim jsou dospělí průvodci, kteří k jejich rodícím se osobnostem přistupují s trpělivostí a citem. Za jejich láskyplný vztah k dětem jim chci poděkovat. Díky, Marto, Jano, Honzo, Martino a i další lidé, kteří se bavíte a pracujete s dětmi.
Srdečně Markéta Levínská
Lesní mateřská školka U Tří veverek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *