9. O životě s lesní školkou

Lidé většinou vědí o fungování lesních školek především to, že jsou ty nebohé děti celý den venku, futeř nefuteř. V tomto případě bych pouze poupravila jejich představu, že ne děti, nýbrž spíše pedagogové jsou v tomto případě nebozí. Představte si ve třiceti, čtyřiceti letech trávit celý den v lese, relativně aktivním pohybem – večer padnete a to do toho vůbec nemusí pršet. Dětem, těm to je jedno – po oznámení “Dneska prší 🙁” dítě nadskočí nadšením: “Huláá, můžu si vzít pláštěnkuuu!!!”, a o oblíbenosti kaluží nebo okapů snad ani nemusím mluvit. Naše školka má k dispozici kamenný dům, který děti využívají na část dne v zimě, ale spousta lesních školek disponuje pouze jurtou, stanem nebo maringotkou. To je ten důvod, proč by nikdy nebylo v jejich silách “vejít se” do zákona o dětských skupinách.
Pobyt venku je jistě jedním z nejdůležitějších přínosů lesních školek. Většinou to ale není nějaké bezplánovité placatění se (i když je kladen důraz i na volnou hru). Školka má vypracovaný celoroční program, který je svázaný s koloběhem roku; děti tak na vlastní kůži zažívají proměny přírody, kterých by si jinak vůbec neměly šanci všimnout. V lesní školce se neslaví jen Vánoce a Velikonoce, ale také například příchod svatého Michaela, Martina, masopust, otvírání studánek… Každý měsíc se pořádá tematická slavnost, kam jsou pozváni rodiče a přátelé školky. Děti se učí využívat darů přírody, učí se o ni pečovat a neubližovat jí. Zpívají, tančí, malují, pečou chleba, zdobí prostory, ve kterých žijí, učí se pracovat s různými nástroji. Nebojí se bouřky, ohně nebo klíštěte.
Velmi podstatnou součástí filozofie lesních školek je pro mě vytváření komunity kolem školky. Jako rodiče máme možnost zapojit se do různých aktivit podporujících chod školky. Ovšem, to také není pro každého. Každopádně pedagogy zde zajímá, co si myslíme, minimálně jednou měsíčně máme možnost setkat se všichni na výše zmíněné slavnosti. Opravdu se nám nestane, že potkáme na hřišti dítě a divíme se, že ho naše dítě zná ze školky. Tady prostě zná každý každého (tedy samozřejmě podle míry vlastního zájmu). Je to jistě dané menším počtem dětí ve školce. A to je další důležitá věc. Individuální přístup, který vám většina klasických školek nemůže nabídnout, ani kdyby chtěly. Objetí nebo pohlazení přesně ve chvíli, kdy to dítě potřebuje. Velmi se mi líbí, jak jsou zde děti vedené k tomu, aby řekly, když se jim nelíbí něco, co jim druhý dělá, ale také aby byly ohleduplné k sobě navzájem.
Dalším plusem, který bych chtěla zmínit, je alespoň v naší školce, zdravý jídelníček. Opravdu jsem vděčná, že nemusím posílat dítě do školky, kde jsou mu běžně předkládány párky nebo sladkosti jako svačina. A abych nezapomněla – oddálení střetu s konzumem. Když vaříte polívku z bláta a šišek, není moc prostor na to porovnávat, kdo má dražší, krásnější a modernější hračku. Někdy si říkám, že to, co zaplatíme na školkovném, ušetříme na hračkách, které nosí děti do klasické školky a které naše dítě MUSÍ mít.

Lucie Votrubcová
Liberecká lesní školka Lesmír
(dcera chodí do školky 2. rokem)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *