25. A co Vás nejvíc bavilo ve školce?

Většina lidí má nejranější vzpomínky datované do období třetího až pátého roku svého dětství. Myšleno ty vzpomínky, které jsme schopni si vybavit sami, bez pomocných, rádoby úsměvných (a notně přibarvených) historek našich rodičů či prarodičů.:-)

Máte to taky tak?

Schválně, zkuste si vzpomenout – pokuste se z hlavy vytáhnout si vaši úplně nejstarší vzpomínku. Možná budete překvapení, jak je to těžké.

Když jsem se o to pokoušel já, uvědomil jsem si, že spousta mých vzpomínek z tohoto období se týkala událostí, které se mi přihodily ve školce a zároveň, že většina z nich se odehrávala venku.

Vybavila se mi přitom dnes již kultovní novela Roberta Fulghuma: „Vše, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“.

Možná na tom něco bude a tak se opět nořím do vzpomínek svého dětství – hry na hoňku, na schovku, prolízačky, bunkry, stavění hradů, rozličných opevnění a důmyslných padacích mostů. To byla paráda! To bylo nádherné období, bez starostí a bez zodpovědnosti. Ale zároveň i období navazování prvních kamarádství a učení se fungování v kolektivu.

Zvláštní je, že si nevybavuji nic z interiéru školky, ani žádnou aktivitu v ní. Je mi jasné, že tam musely být někde záchodky, šatna, místnost na spaní, jídelna… ale nevybavuji si to. Zato zahradu a hřiště bych dokázal nakreslit ještě dnes.

Když se snažím pochopit, co pro mě osobně bylo důležité, co formovalo moje vzpomínky, vybavují se mi další a další události z dětství – fotbal s kamarády, sběr lesních jahod s babičkou, stopování lišky s dědou. Takže ne školka samotná, říkám si, ale zejména venkovní aktivity jsou v mém případě ty druhy zážitků, které se můj mozek rozhodl uchovat v paměti. Podněty z našeho okolí, které nás nutí k interakci, to je to oč tu běží.

Dnešní doba se od dob mého dětství liší; v něčem je „horší“ (většina rodičů má tendenci se o své ratolesti více bát, všude je vozit a pravidelně sledovat) a v něčem naopak „lepší“ (máme mnohem více možností se rozhodnout, jaké typy podnětů našim dětem chceme nabídnout a do jakých školek a škol budou chodit).

V současnosti situace, kdy na vaše dítě nevystačí kapacita obecní školky, již není neřešitelná, a tak když tato okolnost potkala i nás, rozhodli jsme se z možných variant pro dostupnou alternativu lesní školky, která svým zaměřením a přístupem nejlépe vyhovovala našemu přesvědčení.

Zpočátku panovaly logicky obavy z neznámého, neodzkoušeného principu i z prostředí, ale velmi brzy se ukázalo, že tato varianta nebyla pouze z „nouze ctnost“, ale správná volba pro synův optimální rozvoj.

Pedagogický přístup dle metodiky RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN, stejně jako každodenní příprava různorodého programu, vytváří dětem v lesní školce inspirativní prostředí plné nových podnětů. Jsem přesvědčen, že to ocení nejen děti samotné, ale i jejich rodiče.

Zázemí školky orientované na venkovní aktivity (krom tradičního pískoviště již méně tradiční ohniště, záhonky, králíkárna či stolování venku) jenom dál umocňuje vazbu na rozvoj dětí v souladu s přírodou a jejími principy.

A tak není divu, že když se spolu se synem večer bavíme o tom, co přes den ve školce zažil a co nového se naučil, že si musím vypomáhat atlasem zvířat, rostlin a hub, či se nenápadně chodit radit s Wikipedií, abych byl alespoň trošku vyrovnaným partnerem svému pětiletému synovi do diskuze.

Když si navíc vybavím, jaké já jsem byl v tomto věku neduživé, stále nemocné dítě a s jakou „pohodou“ to nyní celoročně na čerstvém vzduchu (déšť, sníh, bláto – žádný problém) zvládá naše ratolest… mohu jen tiše závidět! Prostě pobyt na čerstvém vzduchu se nahrazuje těžko, u malých dětí pak toto pravidlo platí dvojnásob…

Přijďte se podívat, naše vrátka jsou otevřena.

Martin Toman, lesní otec

LMŠ Lesní skřítci, Bílovice nad Svitavou, Husova 570

Bližší info na Facebooku nebo na www.lesniskritci.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde